BIELATALSKÝ PODZIM

Na víkend 12. – 14. 9. 2014 byl naplánován oddílový zájezd do Saska. Jak již to však bývá s plánováním termínů a jejich následnou realizací, častokráte zasáhne vyšší moc a je třeba nalézti jiné datum. Ani podzimní Sasko nebylo výjimkou, neboť v kalendáři akcí uvedený termín se nehodil prakticky nikomu. Ovšem náhradní, svatováclavský víkend klapnul a myslím, že si ho všichni přítomní náležitě užili.

Domnívaje se, že již v pátek bude počasí nakloněno lezeckým choutkám, odjel jsem na základnu pod ostrovského Císaře již v dopoledních hodinách. Nebylo. V podstatě celý den pochcávalo. Po startovním pivu na chvíli přestala padat voda a vypadalo to, že se to snad i vybere. Nevybralo. Ale v putyce bych celý den stejně sedět nevydržel, tak jsem šel rekognoskovat mně dosud neznámá zákoutí severní části Ostrova. Postupně jsem objevil všechny věže a věžičky z úplného začátku lezeckého průvodce, plus několik dalších, které v několika posledních letech našel, pojmenoval a zlezl, kdo jiný než Karel Bělina. Kolem páté odpolední jsem byl již tak promočen, že jsem se odebral zpět na základnu, abych pod vlídným krovem na hlavou usušil svršky a hlavně boty, ze kterých jsem nejprve vylil nemalé množství vody. U krbu s půllitrem černého čaje vylepšeného citronem, medem a božkovem čas příjemně plynul a zanedlouho se objevili ve dveřích Koskič s Ještěrkou. Později dorazili ještě Bláža s Péťou a Svára. Už tak vydařený večer jsme završili ještě kávičkou a plzní v berouskovi.

V sobotu brzy ráno ještě trochu zapršelo, nebylo proto třeba příliš spěchat. Naše řady se ještě rozšířily o Tůču s bráchou a Pjunka se dvěma parťáky, tak jsme si v klidu mohli všichni dát jedno startovní. Lehce před polednem odjíždíme s Koskičem, Zuzkou a Svárou na bicyklech do sektoru kolem Falkenwandu, kam za námi pěšky míří i Tůčové. Ostatní zůstávají na lezení v Ostrově. Vybíráme téměř výhradně hvězdičkové cesty, takže je jasné, že lezení je to vskutku excelentní. Za všechny zmíním aspoň Joint Venture za VIIc na Falkenwand a Wilde Orchidee, VIIIa na Glatter Kegel, to jsou skutečné skvosty. I přesto, že jsme začali lézt až po poledni, všichni jsme dali nějakých šest, sedm cest, takže spokojenost veliká. Do Ostrova se vracíme téměř za tmy a tak to má být. Večer trávíme opět v bezprostřední blízkosti krbu, takže panuje příjemná podzimní atmosféra. Společensky je to opět na vysoké úrovni, nicméně únava z lezení a taky z předešlého večírku je na všech přítomných pozorovatelná, proto se kolem půlnoci postupně odebíráme do mobilních příbytků.

Nedělní ráno je dokonalou ukázkou babího léta. Po chladné noci, kdy klesla teplota až někam ke dvěma stupínkům, začínají sluneční paprsky rychle ohřívat voňavý vzduch a není proto žádný důvod ke zbytečnému otálení. Kolem desáté vyrážíme. Dnešní cíl, Herkulovy sloupy. První cestu volíme se Svárou na Malý Herkulův sloup. Herkules´ Rippe je nádherná, pětatřicetimetrová, v úvodu lehce převislá linie za VIIb, RP VIIc. Zasloužená hvězdička. Na vrcholu se ne náhodou potkávám s Kubou Trylčem, se kterým jsme zde měli předem dohodnuté rande, na které jsme mu přivezli točený Klášter od Císaře. Kuba mi mimo jiné objasňuje, že chodit k Herkulům o víkendu není až tak dobrý nápad. Záhy chápavě přikyvuji. Sasíci to tady prostě zbožňují. Milion lezců, dva miliony turistů, fronty na cesty, fronty na slanění. Dokážeme se s tím však popasovat a nenecháme si rozhodně zkazit nádhernou neděli. Postupně zlézáme ještě Vorderer Schroffer Stein, Herkulesstein a Schraubenkopf.

Co dodat na závěr. Letošní podzimní oddílový zájezd do Saska se po všech stránkách vydařil. Počasí krásné, lezení ještě krásnější, účast slušná, společenská úroveň akce vysoká. Bylo mi ctí a těším se na další společná dobrodružství.

Lezbě zdar, Jiřik.