Skalní muž 2011 a 4. místo
Legendární lezecká akce proběhla tento víkend 17.9. 2011 ve Skaláku. Mnohé historky jsem o tomto podniku v minulosti slyšel a pokaždé, když ročník proběhl, zastesklo se mi, že jsem se opět neúčastnil. Letos jsme se s Jirkou sešli na poslední chvíli a šli tedy zkusit štěstí a nasát tu pravou skaláckou atmosféru.
Skalní muž se konal po 4 letech, tak nepříznivé bylo počasí k minulým zrušeným ročníkům. Aby se mohlo lézti, musí být samozřejmě 100 procentní sucho. A to v minulých letech nebylo. Ani letos to ovšem neproběhlo tak hladce. Sobota 17.9. byl totiž již druhý náhradní termín. První pokus proběhl v červenci a druhý neúspěšný minulou sobotu. Naštěstí Robina, hlavního pořadatele, napadlo přesunout termín z tradičního červencového na zářijový a ono to tentokráte vyšlo.
Takže stručně jaká jsou pravidla. Závodí dvojice (bylo jich na startu 18) a ta musí v čase od 9,00 hod ráno do 21,00 hod večer získat za tým (dvojice) 30 bodů. Před závodem každá dvojice dostane seznam věží a cest, které jsou povinné. Každá cesta vylezená znamená pro tým 1 bod. Lezcovi je ovšem napomoženo trochu v tom, že si body může i tzv. odpít v pivech. Tady to je 1 pivo rovná se 0,5 bodu pro tým. Takže třeba, když tým vyleze 20 cest, musí k tomu vypít ještě 20 piv. A je jedno zda-li jeden z dvojce vypije 5 a druhý 15, nebo 8 a 12 nebo každý 10. Do skal je však povoleno vzíti si pouze 5 piv na osobu. Takže zbytek bodů se musí buď vylézt nebo dopít v hospodě. Seznam cest čítá 50 výstupů v obtížnosti IV - VIIb. Letos byla vybrána oblast Dračí stěny a Zámecká rokle a ten , kdo se tam nevyzná nemá prakticky šanci na úspěch. Protože zkrátka není čas na hledání věží a cest. Já měl s sebou naštěstí Jiříka, který jen chodil a nekoukal v podstatě do průvodce, jinak bychom neměli vůbec naději. A zda-li chce dvojice dostat titul Skalního muže, musí se opravdu smekat a nikde moc neotálet, nezastavovat se a ještě k tomu svižně lézt. My jsme se snažili jak to šlo, ale vskutku ty skály byly místy totálně nadojené, tady nutno podotknout, že v září prostě skály už těžkou vyschnou, většina terénů lámavých, solivých, mechovatých, špinavých a ještě nebezpečných. Takže co se tohoto týče, byl jsme zklamán. Ani jednu cestu z těch 21, které jsme zdolali bych dobrovolně asi lézt nešel. Museli jsme zatnout zuby a stoupat. Některé výstupky byly totální kvaky, které měly třeba jen 4 m, na druhou stranu jsi potkal i 20 metrové stěny. Postupem času mě začaly docházet síly a za Jiříkem jsem v podstatě vlál, a to jak na zemi, tak na skále. Ve finále jsem tedy z 21 zdolaných cest vytáhnul 8 a Jirka 13. Došlo i na pytel, ketrý jsem zavěsil já na Oldříškovi NC IV!!! Byl jsem již úplně zmordovanej. Bolel mě každý sval v těle, prsty nateklý, nohy taky a tlačily mě lezečky. Navíc mi z kotníku i kolena chcala krev, to když Jirka upad do hodin na cestě za VI a já se křísnul o skálu. Když se blížila 19. hodina začalo se stmívat a my měli pouze 24 bodů ( i se 4 pivama za každýho z nás vypitejch ve skalách), to by znamenalo ještě 6 piv každej v hospodě, jenomže zbejvaly pouhé 2 hodiny. To bylo nemyslitelné, proto Jiřka vrhnul se ještě na Čertíka NC VI. A zase totální humus, hlína, bordel, spára, fuj a hnus prostě. No nakonec to dal a mohli jsme letět na Koupátko. Do kýžených 30 bodů nám tedy zbývalo 5, to znamenalo v čase 19,18 hod vypít do 21,00 hod ještě každej 5 kusů. Pro mě zhola nemožná záležitost. Jirka však byl stále přesvědčen, že to zvládnem. Tak první pivko šlo ještě v pohodě, s těma dalšíma už to ale bylo horší. Nakonec nás přijeli podpořit další členové HO MH v čele s Jonym a jedině pod jeho trenérským vedením, kdy mi měřil čas do každého napití jsem nakonec v čase 20,57 hod dopil i to páté pivko a dovršil tak kýžený 30. bod. Mezitím Jirka přinesl ještě další dvě pivka, a ty se nám potom tedy ještě neprávem započítali do soutěže. Organizátoři byli již večer také zmožení, a tak nám napočítali nakonec bodů 36 a vyhlásili nás jako 4. v celkovém pořadí. Na tom ale už nesejde, pro nás byl hlavní titul .
Večer potom mohl začít naplno a rockové sdružení Secret sakra v čele s Lautnerem to rozjelo na plný kule až se všichni vlnili a vlnili se až do 6 hodin ráno. To už však dlouho bez nás. My jsme s Jiříkem usnuli velmi brzo spánkem spravedlivých unavených lezců. Takhle nažhavené Koupátko jsem ještě neviděl, opravdu to tam žilo na maximum, atmosféra byla pivně hudebně skalácky lezecká a veselá. Před organizátory smekám hluboce a děkuji jim za uspořádání a myslím si, že podobných akcí plných nadhledu, otevřenosti a vzájemné důvěry by v dnešní ukvapené době mělo být více. Na závěr chci už jen za sebe dodat, že já jsem moc rád, že jsem si mohl tuhle akci zkusit na vlastní triko, nasát atmosféru legendárního závodu a s díky popřeju všem budoucím účastníkům mnoho zdrau do dalších ročníků. Hodně si zalezte na Skalním muži, ale už beze mě.
Váš Hlucháč.
Obr. 1: Ráno před startem na Koupátku
Obr. 2: Symbol Skalního muže a stylové pití na Hrubici
Obr. 3: David ve spárové cestě za V
