4 oblasti podruhé

Servus kamarádi, před pár dny absolvovali jsme úspěšné lezecké tažení na píscích severu. Jednalo se o druhé pokračování Turné 4 oblastí. I když letos bychom ho měli nazvat turné oblastí pouze 3, jelikož počasí ten dávný nepřítel lezcův nám lehce překazilo plány. Naštěstí tvrdý pískovec tamní dovolil nám stoupat i nedlouhou dobu po dešti. Ale již tedy k programu zájezdu.

Já dorazil do oblasti v úterý navečer a zabydlel se hezky v kempu v Ostrově. Za chvíli po mě dorazil ještě Karlos a Vojta.

Ve středu ráno začali jsme stoupati přímo v Ostrově. Počasí panovalo vskutku chladné, a tak některé výstupky s ohledem ještě na náš lichý počet, nedotahovali jsme až na vršek. Postupně zdolali jsme tedy Vztyčenou věž, Netopýří stěnu, novou věžičku u Starce, Pastýře a Hamleta. Jak jsem již zmínil vzhledem k brutální kose nedolézali jsme všechno nahoru ale i tak jsme potom zdola si užívali lezení druhého a vzájemně se hecovali a radili si. Večerní siestu v kempu v péřovkách obohatil svým příjezdem Jenda Toman a také Katka Hadicová a Jirka. To se ví, že hnedle bylo veseleji u stolečku kempovacího a aj do fajčulečky bylo co napěchovat.

Ve čtvrtek plán zněl Bielatal. Vybral jsem skály kolem Mittelwand nedaleko hranice, abychom se nemuseli trmácet až do Ottomühle. A objevili jsme vskutku bohaté a hodně pěkné stěny a materiál. Výška něco kolem 40m, příjemný plácek na kempování a vzhůru do stěny. Postupně jsme se střídali a lezli a lezli, celkem natahali jsme asi 4 nebo 5 cest obtížnosti IV až VIIIb. Za zmínku stojí cesta Frontalangriff RP VIII přes 5k s převískem na nástupu a také cesta Verbindung VIIc hranou, převisem a stěnou. Hned po mé poslední cestě, když ostatní ještě snažili se vzlínati, rozdělal jsem první láhev vína a komentoval ostatní lezení. Vskutku Bielatal nezklame nikdy, velmi vydařené polezení. Do kempu táhli jsme se pomalu, jak to tak po celodenní lezbě bývá a dopili jsme i druhou láhev vína. Navečer do Ostrova navštívit nás přijel i kamarád Pepík s kytarou z Ústí a večer věnovali jsme návštěvě známé reštiky Pod Císařem. Kytáry zněly do dvou do rána a zněly hlasitě a tanečně.

Pátek byl v itineráři spojen s Tisou. Kolem Turbázy, kde jsme vypili jedno startovací a zahřáli se tradičním vývárkem, prošli jsme tedy hladce a zamířili k Dómu a Malému Dómu. Zase s ohledem na naši ještě značnou otupělost ze včerejška bylo naše maximum na stupni VIIb a byli jsme za něj rádi. Po čtyřech výstupech zde přesunuli jsme se na Afriku a tam dali už trochu vystřízlivělí ještě další 3 cesty. Cestou nazpět opět vínko rudé a na "jedno" zastavili jsme se na Turbáze. Ta tou dobou zela již prázdnotou a přímo čekala na nás. Za hluboké tmy bez svitu čelovek jsme se po několika hodinách se třemi vojáckými čapkami od Zlatopramenu potýkali s nerovnou cestou směrem k Ostrovu a cesta byla dlouhá, avšak veselá. Všemu veselení ovšem ještě neměl být konec, to když z hospody Pod Císařem se při našem příchodu linuly líbezné tóny Jeťákova piana a dalších nástrojů a ty tóny za to mohly, že nás vlákaly dovnitř do této nevalné společnosti již značně unavených měšťáckých lidí a my tedy musely zachraňovat čest našeho oddílu a pozvednout trochu tuto zábavu na vyší úroveň a chopili jsme se nástrojů. A to jsem ani netušil jaký je Jenda T. vynikající basista.

Sobota ráno naštěstí přívítala nás prudký chcancem a my tak mohli nadále vyspávat svou včerejší společenskou obrodu. A tak stalo se, že na ostrovského Kořenáče vyrazili jsme až v šest večer ale stejně stihli jsme ještě 4 krásné výstupky. Ten večer sobotní jsme tentokrát opravdu splnili heslo, kterým jsme se řídili neřídili předtím, a to, že si dáme jedno pivo a půjdem si číst.

A zbyla nám neděle na závěr skvělé akce. Věnovali jsme ji opět Ostrovu. Po dlouhé siestě jsme po obědě zašli k Velké Rohové věži a dali přenádherné Schody do nebe VIIb a neméně hezkou Údolní cestu VIIb. Na konec úplný vybrali jsme krátou ale svižnou údolku přes 2k na Káču se zapeklitým místem nad 2.k. A to bylo vše pro letošek. Po lezení jsme se ještě vydatně v karavánku najedli a pak už hurá dom.

Letos nehonili jsme body a cesty jako jindy a vzali zájezd více relaxačně, hlavně dopolední siesty staly se u nás oblíbenými. I tak ale získali jsme něco kolem 130 Kocouřích bodů. Tak čao a hore zdar.

Lezci:

Hlucháč, Tománek, Jirka V., Katka, Svára, Karlos, Vojta.

Hlucháč Frontalangriff VIIc, RP VIII - Bielatal