BABÍ LÉTO V LABÁKU

Nádherné údolí Labe otevřelo se nám lezcům o tomto víkendu a ukázalo nám svou přenádhernou podzimní tvář plnou slunce, ranních mlh, tvrdého pískovce a exponovaných výstupků. Dorazili jsme s Tománkem a Ivou na místo bivaku k Belvederu v pátek kolem deváté večer. Zrovna nás přivítali Jony s Mirčou a Guma s kumpány. Lehce jsme poseděli a začali postupně debatovat o věcech příštích. Na noc jsem se u „Tománkových“ uložil do sklepa lehce opivněn a ovíněn.

Ranní opar babího léta na Belvedéru nemá chybu. Opravdu snad jenom tady na ostrohu kaňonu Labe, tomto poutavém a magickém místě, vás tento přírodní úkaz osloví mohutnou silou. Za chvilku už jsme cítili prodírající se slunce, které bojovalo pozvolna a postupně vítězilo nad ranní vláhou. My jako tradičně jsme na lezbu šli s námořnickou rozvahou v době , kdy už Jony a Guma byli dávno tytam v terénu. Takže zhruba na dvanáctou jsme se s Jendou zjevili pod Ledovou stěnou, na níž zůstali jsme nakonec i po zbytek dne a parádně se tam zmordovali. Sice pouhé 4 výstupky, avšak, když připočteme labáckou délku, tak jsme dohromady nalezli nějakých 200 m. A s tím již můžeme být spokojeni. Začal jsme já známou *Severskou kombinací VIII, stěnovka přes 4k na balkon , dobrat a přes další 3k již velmi exponovaným terénem s výhledem na projíždějící parníky na vrchol. Ruce se mi ovšem potily až nepřístojně a tak kolikrát neměl jsem tu správnou jistotu v úchopu. Pokračuje tedy Jenda obávanou cestou Severní vítr VIII po hraně od Weingartlovců. Lezení tady je o poznání odvážnější díky sporému jištění, na prvních 35 m pouhé 2k. Dále já novější výstup *Sněžný muž VIII, opět moc pěkná stěnovka s exponovaným dolezem na vršku. Po této byli jsme již celkem dost použití, ale i přesto Jendovi to nedalo a vrhl se do odvážné cesty *Gabarrou VIIIb, obzvláště odlez od 2.k byl velmi zajímavý.Vršek cesty, kde se kombinuje vícero cest zespoda, vede přes další 2k ke stropnímu převisu. Nad ním čeká další kruh, ovšem Jenda i přes dva vydatné pokusy musel se nakonec poroučet a raději jsme slanili a již za tmy se tedy s Ledovou stěnou rozloučili. Za úplné tmy jsme se dobelhali do strmého kopce k autu. A napadl nás spásný nápad. Což takhle dát si jedno na závěr po vydatné lezbě na Belvedéru. V té slušné restauraci okupované německými turisty. Je to nejblíž a pifko tam určitě taky podávají. A opravdu jsem tomu jednomu i věřil. Ale s Jendou T. jsme se nějak zapovídali a paní nám pořád nosila až z jednoho byli čtyři. Jenda jim pak ještě na odchodu před restaurací předvedl šneka. Vychcal se tam. No a ono se jim to nelíbilo. Nicméně my sladce opivněni a řádně nachytro jsme pokračovali v autě ještě debužírováním a ochutnávkou kořaličky a vínka.

Na druhý den ráno po probrání oparu začli jsme se probírat i my a ve 12 hodin už jako na koni stojíme opět pod Ledovou stěnou. Vybrali jsme nádhernou štreku *Pravobok VIIb na vedlejší Titanik. Lehce při hraně, ale více méně stěnové lezení ve velkém vzduchu přímo nad přívozem. A zase ty parníky, vláčky, řeka, kostel… Nechtěli jsme chodit daleko, a tak vybrali jsme na závěr zájezdu rajbák *Cesta pro Elišku VIIc, již jsme postupně já i Jenda T. (výš) zapytlili. Tímto tedy nevalným závěrem rozloučili jsme se pro tentokrát s majestátním Elbtalem.

Vážení lezčíci, zajeďte tam na ten drsný severský pískovc též. Nebudete litovat.

Váš Hlucháč.

Obrázky:

1. Pavučina po ránu

2. Ranní opar na Labské stráni

3. ...ty parníky!

4. Zápis do VK na Ledové stěně

5. Tománkovic bejvák a můj skromný příbytek o patro níže

6. Jony na *Sněžném muži VIII na Ledové stěně

7. Hlucháč a *Pravobok VIIb na Titanik

8. *Pravobok VIIb , Titanik

9. Dolní žleb s přívozem