Dřevěňák 2014

  Je to geniální závod, 150 lidí se v jednu chvíli vrhne do vody a rve se o co nejlepší umístění na cílové pásce. Před sebou má však každý ještě řádný kus cesty, ale již od začátku se bojuje o každý metr. Nikdo nechce prohrát proti svým parťákům, rivalita je obrovská, doslova je cítit ve vzduchu, a tak pro mnohé je když ne celkovým vítězstvím, vavřínem nejvyšším vítězství nad druhem a je jedno nakonec , jestli tento souboj probíhá v první desítce nebo na konci první stovky. A že těch známých tváří se najde, vpodstatě skoro celé startovní pole, takže je pořád s kým závodit. A jestli už nic, tak alespoň závodíš s časem, tedy se svým časem z minulého roku, protože samozřejmě se nechceš zhoršit. To mě se letos bohužel nepovedlo, nic to ovšem nemění na blaženém dojmu z celého klání. Není vteřina, kdy by to nemělo drajv. Jede se prostě naplno až do cíle.

 A teď pár slov z pohledu účastníka. Asi nejúsměvnější moment pro mě nastal při běhu (směrem na otočku) na rozbité cestě do Žehrova, tam jsem totiž potkal vítěze. Již z dálky byl něčím velice nápadný, až když se přiblížil uvědomil jsem si čím. Běžel totiž tak svěže jak jen běžec v apartním slaměném kloboučku a ve slušivé košili a s úsměvem na tváři může běžet. On si užíval ten krásný den. Zasnažil jsem se tedy alespoň na chvíli schovat svůj útrpný výraz, který vyjadřoval vše ostatní než pohodu mladého člověka, který si jde zaběhat pro radost, aby si užíval života. Na druhou stranu asi nejkritičtější byl horizont mezi Zásadkou a Dnebohem, kde si hned v prvním kole těsně přede mnou ustlal chlapec. Už už jsem se viděl na zemi s ním, jak však vozovka byla mokrá, tak on setrvačností normálně oddriftoval ke kraji a mě tím uvolnil cestu. Ve sjezdech si pak všichni dávali setsakramentský pozor, v zatáčkách častokrát to pak vypadalo, že na cyklovýlet si vyjela mateřská škola. A nejúchvatnějším momentem jsou pro mě vždy ty tři serpentíny při vjezdu do Srbska. Profil mírně z kopce, asfalt dobrý a ty vidíš jak při 40 km/h se před tebou se ten vláček vlní. To je prostě bomba.

 Jak jsem již zmínil na začátku, já osobně jsem zůstal trošku za svým očekáváním, o tom to ale přátelé není. Důležité jsou dojmy, a ty jsou skvělé. Jinak letošního Dřevěňáka se účastnilo rekordních 147 závodníků, organizace výborná po všech stránkách a pozávodní rozprava všech zúčastněných v prostoru cíle jen završila tento výjimečný podnik.

                                                 Honza Hluchý, předseda HO MH.