Jony na Korsice
Vážení čtenáři – příznivci horolezectví i jiných adrenalinových sportů, níže Vám předkládám ke čtení článek o dvou výstupech v nádherných Korsických horách, které jsme provedli v září letošního roku spolu s přítelem Aťoušem. První krasavicí, která neušla cvičenému oku horolezcově se nám stala Punta Di U Corbu v oblasti Bavella. Přístup z parkoviště zdál se být snadný, leč na první pokus se nám nepodařilo najít správný směr k nástupu. Teprve po několikahodinové sebemrskačské kůře v bujném porostu makchie (trní všeho druhu) jsme se tak nějak vlastní cestou probili až pod stěnu. Směr výstupu byl už jasný – řada nýtů táhnoucí se po obrovském žulovém hřbetu kamsi do nedohledna. Abych byl přesnější, autoři cesty (br. Petitovci 1992) tuto cestu pojmenovali Le dos ď Elephant (sloní záda), klasifikace 6b+, délka 400m. První délka 6a+ je ideální na zahřátí gumy, u těch dalších člověk postupně zapomene na zemskou přitažlivost a stává se miniaturou člověka v obrovském žulovém monolitu. V páté délce cesta vyústí na zcela oblou hranu, klas. 6b, kde jsou nýty poctivě vzdáleny od sebe. Nedoporučuji zabývati se myšlenkou na návrat, spíše vhodně využívat poryvů větru k vylepšení stability těla, hranu pěkně pofackovat a modlit se za každý další krok vzhůru. Je až neuvěřitelné, na čem všem (ničem) se tady dá stát… Nejvypečenější jsou poslední dvě délky, kde je nutno z hrano-plotny přestoupit do širočiny, trochu si zavzdychat a na závěr dát ještě pár facek k vrcholu. Výstup nám trval 5 hodin. Panoramata okolí jsou až kýčovitá, proto jsem je nazval „Avatar“
Další krasavicí, kterou jsme si tam nahoře zvolili jako další cíl byla Punta Lunarda – věž „kousek“ vedle. Výstup na Lunardu jsme předem neplánovali, jediné co jsme o ní věděli bylo to, že tam stojí. Naštěstí, ve městě Solenzara (30 km) je knihkupectví. Z průvodce jsme si ofotili údolní cestu Anima Corsa, klas. 6c a další den už čekali jen na počasí. I zde se počítalo s nástupovými potížemi. Věž totiž stojí na skalnatém prahu nad řekou Purcuraccia a dlouze se obchází. Abychom předešli komplikacím, rozhodli jsme se nejdříve najít nástup a teprve další den provést vlastní výstup. To co nás čekalo, bylo něco neuvěřitelného… Cesta s báglem korytem řeky, potom zarostlým svahem, kaskádou vyschlého potoka, trním ! Značení pomocí mužíků. Odpoledne přichází déšť, mlha, Lunarda ani cesta nejsou vidět. Vracíme se rozervaní a mokří, na pokraji psychického zhroucení, ani ne tak z neúspěchu, jako z vyčerpání po celodenní sebetrýzni v pichlavém křoví, rozhodnuti odjet k moři a více se sem nevracet. Ale jen do rána. Druhý den se scéna opakuje, ale počasí nám přeje. Kolem poledne stojíme pod nástupem neznámé cesty – tu plánovanou jsme prostě nenašli. Nezbývá, než doufat že pustí. Po několika hodinách lezení v nejrůznějších terénech si podáváme ruce na vrcholu Lunardy. Řetězy na štandu jsou opálené od blesků. Slanění stejnou cestou, 3 hodiny sestup. Obtížnost zjištěna dodatečně - 6c. Zážitky obou výstupu, zvláště pak nástupů, lze hodnotit jako dostatečně silné !
Punta Lunarda
Co více dodat ? Korsika je divoký ostrov, kde v klidu můžete vnímat přírodní krásy v nedotčené podobě, od hladiny moře až k vrcholům hor. Doporučuji všem dobrodruhům, prahnoucím po zážitcích.
Aleš Jonáš