MÁJ V SASKU 2016

Máj v Sasku, toť tradiční
jarní akce, pořádaná horolezeckým klubem Mladá Boleslav, respektive jeho
předsedou. Ten vždy pečlivě vybere sektor včetně bivaku a místa parkování, vše
označí v mapce, rozešle a s napětím očekává, kdo potvrdí účast. Jeho
skeptické prognózy o letošní slabé účasti se naštěstí nenaplnily. Ba naopak.
Dopočítal jsem se osmnácti dospělých plus jednoho dorostence. Lehce přes
polovinu tvořili samotní Boleslaváci. Ale protože je všeobecně známo, že
Boleslavský a Hradišťský oddíl jsou spřízněny a jejich členové se pravidelně
účastní akcí pořádaných oběma spolky, měli Hradišťští i na této akci
nezanedbatelné zastoupení.

Pro tento ročník vybral Miláno
oblast Wildensteiner. Vede sem krásná cesta romantickou přírodou z Bad
Schandau podél meandrující říčky Křinice (Kirnitzsch). Parkuje se na konečné
stanici historicky vzhlížející tramvaje, jejíž koleje lemují silničku vedoucí
do tohoto kouzelného místa.

Biváček se nachází slabou
čtvrthodinku chůze z parkáče do poměrně strmého kopce, jak to tak v Sasku
bývá. První dorazila do oblasti v pátek již někdy po poledni dvojice
Wallda - Perlas, která stihla sektor zrekognoskovat a zdolat nějakou tu cestu.
Naše posádka spolu s další dorazila kolem půl sedmé, takže jsme po rychlém
přesunu do bivaku a základním zorientování, stihli ještě vylézt cestu, a to i
se štandem, až na vrchol, nacházející se nějakých 70 metrů nad úpatím mohutné,
rozložité věže Zyklopenmauer. V průběhu večera postupně dojížděli další
účastníci zájezdu, takže se mohl rozjet parádní úvodní večírek. Pivečko,
vínečko, rumík zlomocný. Jen ten ohýnek, v Národním parku zakázaný a
přísně pokutovaný, nám tu chyběl k úplné dokonalosti.

V sobotu dopoledne
dorazili poslední opozdilci a všichni jsme si krásně popolézali, celý den
vlastně na jedinou věž, již zmíněný Zyklopenmauer. Co by kamenem dohodil od ní,
se nachází krásná stylová turistická hospůdka, kam se nás valná část uchýlila
na odpolední pivní, případně kávovou siestu. Zmordovaní, leč šťastní, postupně
až do úplné tmy, trousili jsme se zpět do útulného biváčku, abychom i druhý
večer v přátelské atmosféře, popíjejíce rozličné nápoje, poseděli a
pohovořili do pozdních hodin.

V neděli lezlo se, kromě
nevyčerpatelného Zyklopenmauera, zejména na Wildensteinwand. Na rozdíl od
sobotního, vesměs sportovního lezení, zdolávali se především dlouhé, klasické
cesty, zahrnující spáry, komíny, traverzy, přírodní štandy a podobná
dobrodružství.

Co dodat závěrem. Byl to super
víkend, v super skalách, se super lidmi. Jedinou kaňkou na kráse byl
ošklivě pohmožděný kotník Lucčin, kterýžto poranil se při chůzi po turistickém
chodníku s věcmi na parkoviště. Jaká ironie. Držíme palce a přejeme brzké
zotavení. A všichni se těšíme na příští Máj.

Lezbě zdar, Jiřik.