Není uran jako Uran!

Jízda za kozou, na koze a s kozama!

     Již notoricky známé úterý je dnem kdy ožívá Expedice Kvak! Pro ty nezasvěcené jde o údernou čtveřici místních kvakokopů s vášní  hledat zapomenuté kvakové libovky v zapadlých končinách našeho kraje.  Mapy máme připraveny, směr je určen - vojenský prostor Ralsko - okolí obce Hamr na Jezeře, kde jsou kvaky na hřebeni zvaným Kozí hřbet.

Tradiční pěticípá symbolika lezců Ralska - Snažili jsme se asimilovat mezi místní borce, avšak jsme žádného nepotkali :-(

Bereme sebou dva polozkušené amatéry Masyka a Krůžu (Koskyč z výkonnostní expedice přetváří rodinný výlet :-), které připojujeme do karavany aut na návsi u jezera. I zde, v zapadlé vesničce dopadla globalizace. Dokupujeme další buřtíky u paní s pinpongovým úsměvem. Trochu rekognoskujeme východisko (rozuměj - hledáme místo k zaparkování), objíždíme jezero zprava, a pak zkoušíme každou zatáčku než nacházíme správnou odbočku k Černému rybníku. Vjíždíme do zákazu vjezdu a u rybníku kde parkujeme podél cyklotrasy č. 3046 lemující rybník.  Koskyč pln sebevědomí a třemi různými mapami vede výpravu do neznáma.

Náš "mozek expedice kvak"  je kryt ze všech stran.

Obcházíme kozí hřbet zprava. Je tu spoustu lesních cest a na každém kroku trubky zaražené do země. V nedávné časech zarudlé mysli , cara, doby rudých komančů a pionýrských slibů) se zde těžil uran ne zrovna férově k přírodě. Kličkujeme v spletité sítí cestiček a než nastupujeme do stráně jdem na jisto. V půlce náročného výstupu na "hřbet" zjišťujeme že jsme  ztraceni ;)) Do toho všeho na nás útočí komáři ze všech stran. Po chvíli si připadáme že ty komáry i dýcháme ;))) Vystupujeme na top kozích zad a vysíláme skauty dohledat naše skalky.

V panice pobíháme po stráni, Kostěj si maže leb, možná přemýšlí kam dál.

Nejprve nacházíme jen pár šutrů vykukujících ze země. Po dalších krocích a úkrocích jsou již na dohled -  Zářivá, Uranová a Jedová věž. Skalky svou velikostí oproti strmému hřebenu bych spíše nazval Uhrem, Beďárem a Nežidem nebýt všude přítomného uranu. Zářivá a Jedová věž jsou jedním kamenem rozděleným mírným sedélkem. Tento kousek připomíná pobořenou, značně tlustou zeď. JV stěna je částečně vysolená žlutým pískem a zapadaná jehličím a listím.

JV strana pro nás naprosto a viditelně nepoužitelná, Koskyč čučí za roh.

Vedou na ní cca 3 cesty, my však tuto stranu používáme pouze ke slanění. SZ stěna je skvostem celé skály. Celá je pokryta železitou "deskou" roztrhanou spárami a spárkami. Místy jsou vidět i železné květy růží. Podkladem je celkem trvdý pískovec "suškového" tvaru. Na stěně vysoké cca 12m a dlouhé přibližně 40m se je vytvořeno něco kolem 30 cest.

S Milanem už drtíme cesty, které jsou většinou vedeny ve směru spáry.

SZ strana je pobita 4 kruhy, možná až zbytečnými, všude se dají vložit smyčky díky spárám mezi deskami z železa, ale i nějaké ty hodiny se v cestě najdou. Každá cesta se dá skvěle odjistitit, my bojaví jsme založili i 6 smyček v tak krátké cestě. Na vrcholu je knížka i slaňák. Pro dostatek matroše dáváme jedno lano do slaňáku pro všechny a rozdělujem se na dvě úderná družstva po třech. Po pár přelezech se různě prohazujeme a střídáme. Michal nám záhy utíká za milovanou prací, my dáváme celkem 5 cest a šmakujeme si v každé. Celý týden fouká prudký vítr byť je slunečno a sucho. Naštěstí stěna je dobře natočena a tak máme nerušenou cestu vzhůry. Jen nahoře při dobírání zažíváme pravý fičák,  trochu mírněn okolními stromy. Z vrcholu je krásně vidět do rozlehlých údolíček v okolí. Vykukují na nás mnohé masívy  klasického pískovcového rázu co máme u nás v ráji, většina je tvořena bříšky a plotnami.

Experti Kvaku!

Vylejzáme krásné mnohé cesty a až před osmou balíme čemodany a stěhujem se k Masykovi do Libíče na opejkačku buřtíků na jeho zmijovým svahu. Projíždíme fotky z téhož dne, popíjíme píva, někdo hledá pravdu ve vínku. Všichni si nad ohýnkem zbarveným do ruda slibujem, že se zpět na kozí hřbet vrátíme.

Kostěj si chce urvat taky něco pro sebe... asi domů..... :-)

Nikdo však nečekal ten den, že tak brzy! V neděli po čárách se ve složení: Kostějové, Masyk a jeho pohrobka, Michala, Tůči, Hanči a Ivči vracíme na místo. Nemohu opomenout na čtyřnohého člena, velblouda Artuše - rozuměj: Přerostlej rhódéský richback jak tele! (Nikdy jsem neslyšel tak často Artuši jako tento den, pozn.autora) Dali jsme dopolední vejlet okolo Hamru na Děvín, obešli jsme místní masívy co jsme viděli ze Zářivé věže v předešlé návštěvě. V hamrovském hostinci jsme se řádně nadlábli a zatíženi bramboráčky, řízky, fazolemi a jiným svinstvem jsme se vydali po pár dnech odloučení zpět k naší skalce.

Opět libové lezení, naštěstí již bez silného větru. Lezeme ty hezké cestičky jako minule v pozměněném obsazení a přidáváme další. K večeru se táhneme zpět dolů k autu spokojeni a total utahaní s myšlenkou že je supr vlézt koze na hřbet ;)).

Něžné pohlaví v akci pro chlapce slast ;))

Cvičná, zrezlá tabule.              Masyk diktuje: "Všichni za mnou... za pět."

Arturšíííí :-)

Soutěžní otázka závěrem: Kdo je pan "?" (nápověda - nenechte se zmást kolečkem ;)))

Něco z rodinného alba.