SkokoKVÁK

     Skupina KVAK jako bájný fénix koncem května zahynul, aby se koncem srpna opět probudil z popela, roztáhl svá křídla a rozlétl se po dalších kvacích a kamenných bobků. Tak nějak bych shrnul uplakaný léto, které nám nejednou zhatilo lezení na písečku.

     Modleme se, doufejme a věřme, že v době kdy sluníčko i jeho teplo "dodělává", ještě nejednou božská skupina neohrožených v kvaku okusí trochu toho šedého zlata skrytého pod jehličím a mechem!!!

     Rozhodlo se o prozkoumání nejbližších skal v okolí našeho teritoria - žehrovské  skalky. Tato neznámá oblast roztrousených skalek spadá pod správu Hruboskalska. Oblast je otevřena pouze 4 měsíce do roka, trochu opomenutá už tak rozlehlým územím hrubice není  moc udržovaná, avšak je dobrá na boudering a jiné popolezání... Místní jištění je zde specifické, trochu té "parodie na kovářské umění minulých století". Průvodcem této bohem zapomenuté lokality se nám stal Koskyč, kmenový člen kvaku. V předešlých letech již zde absolvoval některé výstupky.. Jelikož tato část byla zmapovaná pouze v knížce Skály mezi mužským a hruboskalskem, případné starších vydání Pískovcové skály, kterou Koskyč vlastní je hledání skal značně stižené. Tahání cest již nebylo úkolem pouze pana K., ale byla poctivě rozdělena mezi takové experty kvaku jako je sám Kosmas všech expedicí pan Tuk. A dalším jest  pan Masyk, který již ověnčen zkušenostmi předešlých kvaků i delších cest ve skalách se odlepil od 2.konce lana a začal nám fušovat do řemesla na prvním. Stal se nám i dobrým testovačem (závažím) odolnosti slaňovacích kruhů a založených smyček. (Bohužel, se těm opravdu slabým kruhům a vytahovacích slaňáků zázračně vyhýbá.)

      Nesmíme opomenout na naše věrné vyznavače kvaku: Milana - mohutného drtiče rozličných cest (důkaz toho že lezení nezná hranic věku ani váhy pozn.autora), Rodrigéze - indiána atomové doby a také největšího komentátora (rozuměj remcala) všeho do čeho nastoupí a kouzelné Haničky - důkazem křehkosti a krásy naší skupiny. Jako jediná žena byla nominována na zdravotníka Kvaku, už kvůli své zdravotní profesionalizaci. Z fauny je zastoupena Sofie, štěňátko JRT ve výcviku. Zelenou flóru nechal Tuk doma :/

    V takto početné skupině jsme se sešli v 15h  u hospůdky Český ráj ve Skokovech. Jako první zářez na pažbě kvaku dáváme Gorilu - skalku připomínající hlavu zmíněného opa. Tuk a Koskyč tahají dvě cesty v náhorní straně JV stěny. Postupně ji zdolávají i ostatní borci. Po opičím oblezu se přesouváme po vrstevnici k blízkému souskalí Ataman a spol. Skalky mají výšku kolem 12m, hezky rozpraskané a železem prorostlé stěny nás lákají. Zde Koskyč volí přímou cestu. Tuk normálku komínem - do něj se ostatním nechce, páč je ukončen překrokem do rajbasu a dále hranou nahoru nebo ke kruhu přímé cesty co leze Jenda. Tuk se tam hezky zapotil soukáním nahoru a překrok raději volí již s horním jištěním. Po kratším blouděním se dostáváme do finále. Poslední skalkou tohoto teplého odpoledne jest Poustevník. Masyk střídá Koskyče a dává východní hranu, Tuk zas bokem dává normálku. Skalka je hezky členitá asi 7m vysoká. Pomyslnou třešničkou je nahoře povolený miniaturní slaňák - nikdo přes něj nejistil ani neslaňoval. Kol 19. hodiny končíme a rozutíkáme se k rodným domovům a hospůdkám. Zas jedno příjemné odpoledne jest za námi. Kvaku zdar!

PS: Záměrně nepíšu obtížnosti lezených cest. Všechny cesty jsou jiné než před těmi 50 lety.