Úvodní stránka | SPECK TOUR LUNGAU 2016

SPECK TOUR LUNGAU 2016

Tak vězte, že ani letos jsme nevynechali povinnou "špektúru". Tuto tradiční, již letos poosmé, skialpovou akci pořádáme s přáteli v Rakousku. Po třech letech opět potěšili jsme návštěvou našeho kamaráda Františka, dobrého to člověka z konce světa v malé vsi v jednom malebném rakouském údolí. Údolí zvící jména Lessachtal je tak malebné jako jen alpské údolí dokáže být v čase, kdy do něj přichází jaro. Po té drsné a dlouhé zimě se pozvolna dostávají ke slovu ptáci, luční kvítí, slunka svit, modré nebe a pak už nemusíš nic říkat. To vše rozehraje svoji pohádku za tebe. A do toho všeho tento bodrý skromný človíček, jež vítá tě s širokým úsměvem a stiskem ruky, jejíž stisk je stejně pevný a drsný jako všechny ty hory kolem. To to jeho hospodářství, které leží mu na bedrech, ukulo z něj tohoto nezničitelného člověka. K tomu všemu připočti domácí špek a sýr, jež dávají celému domu tu neopakovatelnou vůni.

No a teď si ještě přimysli to nepřeberné množství ňamkovitých kopečků, které jen s větrem snáší k tobě do vsi vábivý šepot: "Kde jsi, proč ještě na mě nestoupáš?"

Tady prostě odolat nelze. A člověk ani nemůže, protože taková krása tě sejme.

Řádně natěšení přistáváme ve středu kolem třetí odpoledne v pohádkové krajině korutanského Schönfeldu a v plánu je na rozchození krátký výstup, cca 500 metrů na Ochsenriegel 2282 mnm. Jenom to počasí ještě dávalo si na čas a nedovolilo nám obdivovat se jinak kouzelným panoramatům. O to příjemnější bylo naše usazení se v legendární Josef- Mehrl Hütte (1730 mnm) dole v údolí, v tom útulném dřevěném šenku, který provoněn domácím pokrmem jest a kde ret svlažíš právě tím dobrým Weizenem. Jinak řečeno, zavítáš-li někdy do tohoto koutu světa, neopomeň tady se ohřát.

A pak již nás konečně čeká příjezd do Lessachu a taky konečně milé setkání s Fandou. Ten dnes večer donesl s sebou svoji domácí Zirbinku (borovička) a něco špeku k tomu a povídalo se a povídalo… a pak i hrálo a zpívalo. No prostě naše Lungau zase žilo.

Na další den připravena byla již řádná špektúra v podobě monumentálního průchodu „peklem“ alias Durch die Hölle auf die Felskarspitze 2506 mnm. Je to popravdě dechberoucí pohled, když ocitneš se uprostřed těch kolmých stěn, které svírají tě těsně, skoro jako pověstné Drei Zinnen. Taky jim místní přezdívají někdy Dolomity. Tentokrát byly dojmy umocněny ještě neustále se z jižní strany pekla zeshora valícími se lavinkami, jež ovšem v tomto skalním kuloáru doprovázeny byly vždy s ohlušujícím a strašidelným hřmotem jakoby ti ten sníh měl letěl přímo za krk. Vždy jsme se s vyděšenými zraky otočili, abychom zjistili, že opět je to jen slabý sněhopád pár set metrů od nás. Zaplaťpánbůh. Nicméně raději jsme se stejně rozdělili a na úplný vrchol pokračovali tedy jen ve třech. A stálo to za to. Páč ten rozhled a klid a modro a bezvětří a pohoda a liduprázdno a paráda, to bylo prostě … nemám slov. Takže dobrou půlhodinu jsme juchali jako blázni a nemohli se vynabažit. Potom Jarda neohroženě v čele s airbagem vrhnul se do čtyřicítky a ukrajoval první oblouky. Když jsme viděli, že to nesjelo, vrhli jsme se za ním. A bylo to to nejlepší za celý výlet. Prostě ujetá stříkačka, paráda, úplný magazín. Škoda, že Jarda točil mě telefonem s obráceným režimem k sobě. Mohli jsme ho tak krásně slyšet, ale hlavně i vidět jak mi fandí.

Cestou domů beru kluky do skicentra do hospody na vyhlášený gábl Tiroler Gröstl a též Bauernsalat. Jsou toho pořádný hromady, nicméně pořádně vyhládlé pro nás nepředstavují problém. Ještě dostaečně zalít a na barák, večer přijedou kluci, tak je chceme hezky přivítat u Zirbinky a špeku. Po vzájemné dohodě na zítra volíme dominantu celého Lungau, obrovitý a z dáli strach nahánějící Grosses Mosermandl 2680 mnm. Vezmem to na něj pěkně z jihu po tom zdánlivě neschůdném výšvihu pod vrcholem. Grosses Mosermandl je opravdu pojem, celou dobu z dálnice je vidět a působí fakt monumentálně. Výstup na něj představuje pro nás skutečnou výzvu a zároveň taky víme, že to nebude o lyžování, ale prostě o zdolávání. Sníh na sjezd je tady totiž zřídkakdy dobrý, spíš ale hnusná krusta. Proto bereme dnešní výstup jako dobývání. Je to fakt štreka, po několika zablouděních po asi 4 hodinách stojíme všichni zdrchaní na vrcholu. A opět ty nádhery kolem. Všechny výzmané kopce jako na dlani. Přes Sonnblick, Ankogel, Grossglockner až po Dachsteiny. Nahoře zapěli jsme si společně písničku a chystali se pomalu dolů. Jediným skutečným hrdinou ukázal se být Láďa, jež si lyže obul už u kříže a na nich pokračoval celý vrcholový výšvih dolů, i tím uzoučkým, exponovaným, prudkým žlabem. Klobouk dolů. Sjezd jak jsem předeslal stál za vyližbačkoru, nicméně pocit z dobytého Mosermandlu přebil i prudérní sjezd. A co jiného mohlo následovat než povinná zastávka u Petera v Kirchenwirtu v Zederhausu, vesničce přímo pod tímto velikánem. Peter je místní hospodský a zároveň skialpinistický guru. Již tolika let semka jezdím a vždycky, když skitúruju tady, tak Peter řekne. Jo tam jsem dneska byl, když jste šli nahoru, viděl jsem vás (z hospody). On prostě v těch šest hodin je už na pásech a kolem deváté už zase obsluhuje hosty ve své reastauraci. No a právě z terásky tohoto Kirchenwirtu se moc hezky kouká na Gr. Mosermandl. Takový Weizen s "Mosrikem" v zádech tady pak chutná mimořádně samozřejmě.

Jsme úplně vydundaní a rozhodujeme pro návštěvu zotavovacího zařízení v Mariapfarr, lázní a wellness Samsunn. Absolvujeme tři povinné sauny s programem a příjemně unavení odebíráme se na ubikaci.

Na sobotu volíme v údolí Taurachtal kochací Vierteleck 2340m. Po těch nechutných krustách si chceme zajezdit zase v prašanu, kteréhož severní expozice hory slibuje více než dost. Takže zase nástup dlouho lesem, pak schütter Wald a pak už jen holé pláně. A sníh suchý, a je ho hodně. Už se nemůžeme dočkat sjezdu. Na vršku se všichni scházíme a za příznivého počasí opět se kocháme. A pak už jen sjezd tím bílým paradajsem. Je to skutečně za odměnu. A aj ten řídký lesík poskytne ti zajímavou variantu slalomu.

U Fandy dnes bude o něco veseleji, jelikož nás čeká závěrečná. Zítra už ta zpropadená neděle, jež nikdy ještě nevěstila nic dobrého. Nakonec to celé s naší odnoží skončilo následující den tak, že na tuto Květnou neděli zašli jsme v Lessachu do kostela podpořit Fandu, jež zde hrál a zpíval se sborem a rozloučili jsme se s Lungau. Byli jsme totiž vpodstatě na kaši zmordovaní a bylo to asi to nejrozumnější, co jsme mohli udělat.

Přátelé, toto byl zase jeden povedený výlet do Lungau. Tady se totiž ani nepovedené nekonají. Tak Berg Heil a zase za rok Hlucháč. Servus.

Na Felskarspitze, 2506m