Tenkrát v Ráji v Lucerně a Peter Habeler k tomu
V sobotu 3.12. vyrazili jsme s bratry na laně z filmu Tenkrát v Ráji do Prahy na dvě akce najednou. Zaprvé jsme byli oficiálně pozváni na Festival alpinismu na Smíchově a na vyhlášení výsledků Mezinárodního festivalu outdoorových filmů v Lucerně. Jeli jsme ve složení Moucha (auto), Svára, Chroust a já. S mírným zpožděním dorazli jsme na Smíchov a k našim údivům zaparkovali přímo před vchodem a ještě zadarmo. Po vyzvednutí VIP jmenovek jsme šli nejprve na pivo, kde nás potkal Dan Polman, který nám je posléze, a potom i další, zaplatil. Dan je šéfredaktorem hlavního sponzora, časopisu lidé a HORY, a také hlavním organizátorem celého festivalu. Potom nás uvedl na "backstage, místnosti na přípravu vystoupení a převlékání, atd. Tam nás přivítal Standa Bartůšek, se kterým jsme postupně probrali scénář našeho vystoupení. Asi za hodinu jsme tedy začali. Já v sudetském dresu vylezl jsem před publikum a začal svůj německý part. Jelikož asi polovina osazenstva v hledišti byla z Rakouska, míjel se dost značně náš vtip vtipem. To jsme ale v tu chvíli nevěděli. Nehledě na to, že jsem svůj text asi dvakrát poplet´. Pak už tedy náš film. Po projekci nastoupili s nově nacvičenou scénkou Svára s Mouchou, bohužel osvětlovač byl asi na pivu, takže byly na podiu vidět pouze jejich obrysy. Začal bonus. Ten již u diváků vyvolal živější ohlas. Na úplný závěr pozval Bartůšek na podium postupně nás všechny a improvizvaně vedli jsme různé monology. Trapné ticho nastalo po vyzvání Bartůška k dotazům, nakonec přeci jeden divák se odhodlal a slova se nekompromisně ujal Moucha a následně Chroust. Po delší době, kdy již evidentně protáhli jsme náš part se ještě na cvhvilku dostal ke slovu i Svára.
Po ochutnávce tyrolského špeku a vín v zákulisí odebrali jsme sem i s Miskou a dalšími na oběd do Plzeňské pivnice. Asi v půl páté jsme už já s Mouchou a Svárou vyrazli pomalu do Lucerny na vyhlašováni dalšího festivalu. V Lucerně byla atmosféra o poznání komornější a oficiálnější. Kino nebylo ani úplně plné a sedačky byly na jména. Došlo nakonec i na nás. Cena za vtipně zpracovaný příběh. Na následném rautu jsme ani jeden moc necítili a pro jistotu se vrátili raději na Smíchov. Tam už byl v procesu další raut, který jsme rozšířili o naši účast. Přisedl si k nám Miska, jež do té doby konverzoval jinde. Po půlnoci nás vyhodili a náhodně společně s jinou skupinou kolem Ladislava Jiráska vyrazili jsme nakonec hledat knajpu, kde by nám ještě nalili. Podařilo se a tak jsem měl velmi vzácnou příležitost setrvat ve velmi družné a srdečné konverzaci s Peterem Habelerem, a to prosím až do čtvrté hodiny ranní. Dostal od nás se Svárou darem dokonce jedno DVD Tenkrát v Ráji i s našimi podpisy a věnováním a jako profesionál nám vyjádřil vroucný dík a pochvalu zároveň. Pak vyhodili nás i z této hospody a my už sami, Svár, Miska a já vyrazili ještě se trochu spravit. No já jsem kolem 6,30 hod vyrazil pomalu na vlak a byl jsem rád, že jsem stanici Mnichovo Hradiště nepřejel.
Váš Hlucháč.
