Turné 4 oblastí

Ano, jako parafráze na slavný závod ve skocích na lyžích, tak i my, hradištští horolezci vydali jsme se odvážně ne na skokanské můstky, nýbrž v ústrety všech těch známých severních písků. Hlavní idea byla jasná, zabydlet se v Ostrově a pak postupně pěšky každý den prolézt jinou oblast. Itinerář zněl asi takto. Středa Ostrov, čtvrtek Bielatal, pátek Tisá, sobota Rájec a v neděli jako bonus znovu jednu oblast nejvíce osvědčenou. Na úvod ještě nutno podotknout, že zájezd se zdařil velice, a to nejen díky počasí, jež dovolilo nám stoupat každý den téměř bez ustání, tak i parťákům, kteří prahli po lezení a také ovšem podpůrné základně v podobě nálevny Pod císařem.

Takže tedy hezky popořádku, přátelé kolmých stěn. Do Eilandu najeli jsme pro jistotu už v úterý večer a dokonce si stihli vylézt jednu rozlézací cestu na Jižní Plotnovou věž, mj. moji Variantu pro Ivušu VI. Bylo již deset hodin téměř, když my jsme se dostali dolů , a tak nezbyl čas na nic jiného než pozdravit naši základnu. Na druhý den ráno po krásné a dlouhé snídani jsme se už kolem jedenácté, spíš později, vydali do skal. Začínáme na Kořenáči a postupně přes Nedělní věž, Císařské stěny, Osmičku a Chlebník se hezky tady rozlézáme. Lezení bude ještě spousty, a tak aby nám zbyly síly na později musíme udělat přestávku, samozřejmě opět Pod císařem. Po třech pivech nám se příjemně uvolnily svaly a my tedy ještě zdrtíme dnes Káču její údolní namáhavou Utíkej Káčo VIIc. Odlez od 2.k je slušný oblý boulder. Opravdu příjemný lezecký den, který zakončujeme, ano uhodli jste, kde jinde než Pod císařem. Řádně upraveni odebrali jsme se k příbytkům, jež my horolezci nepovažujeme za nutné vyloženě komfortní míti, a tudíž svalili jsme se prostě u auta k zemi. Hvězdičky napovídaly nám o optimistických lezeckých zítřcích.

Čtvrtek zněl Bielatal. Dobře, že vybrali jsme pro tuto divukrásnou oblast tento všední den, jelikož o víkendech dějí se tam skutečné lezecké orgie, do kterých se zapojují všechny saské lezecké generace a tím pádem pro skromného lezčíka našeho zrna nemuselo by býti tam dostatek místa. Do Ottomühle (místní část Bielatalu) je to sic kus cesty a my kola nemaje budemem muset ten kus zdolat pěšky. Jak však pookřeje srdce lezčíkovo, když ten spatří ty bizarní tvary z tvrdého kamene, které se zde v podobě věží vyskytují. Začínáme na nádherné Südwand RP VIIb na Stumpfer Kegel. Stoupáme hezky všichni čtyři, a tak výstup trvá déle. Po slanění začalo pršet. Tzn. tradice velí kiosek v Ottomühle. Pěkně se člověk rozsedí, pan vedoucí už začínal mít strach a raději nás upozornil, že zavírá už v pět hodin. Ovšem jako podle plánu po třetím kusu ustal deštík a my opět jali se lézti. Sasové mezitím vyklidili revír a Herkulovy sloupy zde byly jen pro nás. Já beru Vojtu na AW IV na Malej sloup a pak hned AW V i na Velkej sloup. Potom za Honzou jdu Nádhernou Herbstweg RP VIII na Vord. Schrofferstein a na úplný závěr si zlezu ještě Südwand RP VIIIb na tutéž věž. Velmi zmoženi pomalu odebíráme se směr Ostrov. U stanice horské služby se však zastavujeme a bezděky padáme na lavici. Tady jsme spořádali veškeré zbylé jídlo a vypili i zbytek z 1,5 litru vína, který nám ještě zbyl.

Pátek = Tisá. A znovu překrásná oblast kousek za domem. Po vydatné snídani se už ve 12 hodin ocitáme pod dominantou Sťatým majorem. Východní stěna VIIb vypadá lákavě. Po dvojcích ji zdoláváme a kocháme se na vršku. Okolo prodícím turistům chtěli jsme nejprv ukázat naše pozadí, ale snad kvůli studenému větru a dobrým mravům jsme od tohoto záměru upustili. Pokračujem na Strážní věže cestou Katerle honey RP VIII a výbornou cestou Tvrdá realita VIII. Už už nás ovšem tlačí svědomí, jelikož jeden z hlavních cílů dnešní návštěvy tady v Tisé nebylo pouze horolezení, nýbrž velice jsme se též těšili do legendární zaplivané linoleové "cukrárny" u pana Oudy. Ve spoře zařízené zažloutlé té místnosti, jež vévodí plakát Karla Gotta z r. 1970, za mlhavým sklem můžete vybírat lahůdky v podobě zeleného vlašského salátu či bílých masových koulí nejasného stáří a složení. Oh jaké však bylo naše zklamání, když sice objevili jsme dveře tam otevřené, ale výloze vévodilo černé parte právě kultovní oné persóny p.Oudy, který nás navždy opustil v prosinci r. 2009. Pana Oudu museli jsme tedy oželit. Za pultem alespoň obsloužila nás jeho věrná žena, jež nezměnila se za léta ani trochu. Obtěžkáni bachory stoupáme ještě jednou vzhůru ke skalám. Cestou museli jsme se zastavit a odfukovat. V pozdním odpoledni zlezli jsme ještě tři hezké výstupky. R.U.R. VIIb, Hřbitovní kvítí VIIc RP a Po třech sudech VI vše na Vyhlídku.Mezitím dorazil už i Svár s Markétou a tak na závěr dne slušela by se nějaká příjemná občerstvovna nedaleko. A tady opět jako by nás snad lezcův opatrovatel vyslyšel a navedl nás do Reffugia, nově to zařízené lezecké reštiky přímo pod skalama v Tisé. Super podnik s příjemnou obsluhou a širokým výběrem všeho. Atmosféru lokálu doplňují lezecké fotografie. Dnes večer to ale nemělo být vše ještě, jelikož Pod císařem bude dnes živá produkce. Na té se nakonec slušně předvedl i Vojta, jež zahrál si za oslavného doprovodu celé hospody sólo na trubku.

Sobota = výlet do Rájce. Sobotní předpověď byla velmi příznivá, a proto nápad jít loziti sem se jevil jako nejvíce příhodný. Rájec je většinou stranou zájmu ostatních lezců, protože málokdo ho zná a i je trochu stranou všech přístupových cest. Zatímco v Bielatalu, v Ostrově a v Tisé šlapou si lezi po hlavách, v Rájci byl božský klid. Zakempovali jsme pod asi nejvýznamější věží oblasti Blíženci a tam strávili příjemných pár chvil. Začali jsme Severním sokolíkem VII, pokračovali Severní hranou VII, Tatrmánie VIIc, to byla mj. má 100. cesta letos, a na závěr zde polezu Bubáky z Pampelic VIII. Celkem hladovi rozhodli jsme se pro Reffugio ještě jednou dnes. Již téměř za šera vracíme se do oblasti pod věž Sokolí a na ní polezeme dnes poslední cestu Starou cestu VII. Je to dominanta oblasti, jež opatřena jest českou vlajkou. Akorát všichni 4 ocitli jsme se na vršku, když sluvce nám dávalo na obzoru sbohem, a my při tom dopíjeli zelený veltlín. Dnešní večírek bude po včerejší pařbě chudší a i to je dobře, alespoň budeme moci stoupat zítra. Jako bonus vybrali jsme znovu Bielatal.

Neděli tedy strávíme v Bielatalu. Zašli jsme asi v 10 hodin ke skupině skal kolem Falkenwandu. Po první cestě Joint venture VIIc RP se v tu začali dít opravdové orgie. Davy Němců všude kolem. Zlezli jsme ještě tři rychlé cesty, z toho poslední Wilde Orchidee VIII na Glatter Kegel. Po tomto však rychle pryč, už se to opravdu nedalo vydržet. Pozdní oběd Stará pekárna a odjezd dom. Celkem bratru 27 výstupků a k tomu pro mě 198,5 kocouřích bodů. No a na úplný závěr netradičně mám pro Vás malé lexikální cvičení. Jelikož se našeho zájezdu zúčastnil též Roman, původně Třebíčák, obohatil se náš slovník o pár vskutku vypečených moravských výrazů, a ty bych Vám chtěl teď zprostředkovat. Takže zkuste správně pospojovat čísla a písmena:

a) škrkle 1) naběračka

b) koc 2) zip

c) žufan 3) krajíc chleba

d) štrycla 4)pěkné děvče

e) betla 5) půllitr

f) hokna 6) postel

g) krigl 7) práce

Na zájezdu aktivně lezli: Hlucháč, Roman W., Honza Toman, Vojta, Svářeč, Jony, Mirča.

Herbstwand RP VIII Vord. Schrofferstein