Turné 4 oblastí
Je to již tradicí, že ke konci července se vždy náš oddíl vydává na dnes již pověstné "turné" na písky severních Čech. Tento zájezd bývá vyjímečný, bázu vytvoříme v Ostrově, tomto skalním ráji na Sněžníku a odtud se vyráží pěšky každý den do jiné oblasti. Na dosah jsou právě čtyři nejdostupnější, ne příliš vzdálené, abys je nedošel pěšky, tedy Rájec, Tisá, Bielatal a samotný Ostrov. Každá tato oblast má něco svého speciálního, zbytečné ale vysvětlovat toto tomu, kdo již tato místa navštívil, přesto neodpustím si jen stručnou charakteristiku. Rájec je odlehlý, hledáš samotu ve skalách? Jeď sem. Tisá je legenda, černé věže vytváří kouzelný labyrint, saský Bielatal, to je betonový matroš tvořící tak malebné, pohádkové tvary, že bys snad ani nevěřil, a k Ostrovu není co dodat, ten genus loci se popsat nedá, musíš tam prostě jet. Kdo by se chtěl o těchto oblastech přeci jenom dopředu něco víc dozvědět, nechť zapátrá v archívu časopisu lidé a HORY (Ostrov 1/13, Tisá 2/13, Rájec 3/13 a Bielatal 4/13).
Za moji maličkost se dpoředu musím omluvit za neomluvitelný pozdní příjezd až ve čtvrtek večer. Zkrátil jsem tak Turné 4 na Turné 3 oblastí. V úterý však již Jiřik s Koskičem a Zuzkou a Honzou naštěstí dorazili jako předvoj a mohli začít s rekognoskací. Ve čtvrtek přes den se vydali do Tisé na Dogu a posléze také na povinnou Turbázu a splnili tak první oblast. Večer dorazila většina zbytku a v pátek jsme mohli začít naplno v naší velmi oblíbené bielatálské části. Ráno sice ještě dochcávalo, a tak na odchod již tradičně bylo dost času. V pátek ráno přišli jsme takto s novou geniální myšlenkou losování parťáka. V sudém počtu navíc se nový nápad značil jako více než příhodný. Takže do kloboučku vložili jsme deset lístků s pěticí dvojic stejných čísel, tzn. stejná čísla lezou spolu. Byl to vskutku geniální nápad. Žádné separování, oddělené dvojice, hezky sdružování, poznávání. A tahalo se. Každý den jiná dvojice. A ráno před losováním vždy mírná nervozita, s kýmpak já dnes budu stoupat. Bylo to velmi příjemné.
V Bielatalu okupili jsme Daxenstein, známou dominantu hned nad kioskem v Ottomühle. Čekal nás samozřejmě Klavier a další klasiky, kterými tato věž jen oplývá. Po nějaké době už já se Šimoťákem jsme velice silně přitahováni výše zmíněným níže položeným kioskem, na který je mimo jiné z vrcholku věže vidět. Zašli jsme tedy na pivko a po návratu už i naši ostatní pomalu balili věci a tak pomalu se vydáváme směr Ostrov.
Ještě i večer přihlásila se padající voda, avšak již jen sporadicky a tak u ohně se sedělo spokojeně. V sobotu jsme šli na Rájec. Ten již tak je velmi odloučenou lokalitou, my chtěli jsme ovšem objevit tady ty nejodlewhlejší místa, tzn. úplně na západ. Věžemi zde přímo prochází státní hranice a tak lezeš jednou na německé straně jednou na české. Po vyčerpání cest odebrali jsme se zpěk k centru více na východ hledat osmocenou věž zvanou Pascher nebo-li Pašerák. Asi hodina neúspěšného bloudění nás unavila natolik, že jsme raději rozdělali lahvinku vínka na paloučku. Po odpočinku jakoby zázrakem objevili jsme Pašeráka a úspěšně ze všech stran ho zdolali. Pak Staník dostal skvělý nápad přesunout se na Soví masív, který poskytoval báječné stěnové lezení. A večer zase oheň a zelená krabička plná zábavy.
Neděle se nesla ve znamení Ostrova, většina ze skupiny neměla probádanou oblast kolem Obra, největší to ostrovské věže. Zde vylezl jsem kdysi svou první sedmu a tak opět se lezlo a lezlo.
Letoší turné se vydařilo opět jako zatím pokaždé předtím.
HZ Hlucháč.
