Vzpomínka na Mílu Hataše

S Mílou Hatašem jsem se seznámil před mnoha a mnoha lety na podnikové chatě
STS Kněžmost ve Vítkovicích v Krkonoších. Tenkrát to pro mě byl pan Hataš o
19 let starší a vykal jsem mu. Jako aktivní horolezec jsem dobře věděl, kdo
to je. V padesátých letech lezl se svým bratrem Jardou, Ferdou Michlem,
Jardou Němečkem, Jirkou Maškem a dalšími známýmí lezci. Na konci svého
"prvního" aktivního lezení stačil ještě vyměnit všechny stěnové kruhy na
několika věžích v Příhrazích, včetně Sloupu a Kobyly. Takže abyste věděli,
tak současné kruhy na Německé a České Kobyle včetně slaňáku osadil Míla
Hataš v roce 1955.
Po několika večerních radovánkách na chatě ve Vítkovicích jsem se ho snažil
přemluvit, že bychom si mohli spolu něco vylézt. On se vymlouval, že už 20
let nelezl a že by už mu to ani nešlo. Po nějaké době jsme si začali tykat
a pak už byl k tomu lezení trochu svolnější. Prvním naším společným
výstupem byla normálka na Turnovskou. Potom jsme vylezli hodně cest v
Českém ráji, na Suškách, v Německu, v Tatrách a dokonce i v
Dolomitech. Byl spoluautorem několika prvovýstupů např. Němečkův Soudek,
Letící ptáci na Morouse, Pivovarský koně na Machkovu věž a ještě několika
dalších. Hodně taky lezl s Pištou Berežným, Jardou Richtrem a dalšími.
Jednou jsme spolu šli na Údolní Pražskou jehlu. Míla přelezl vršek naprosto
excelentně jako první pouze s poznámkou "nesmíš se s tím moc babrat." Byl
vždy neskutečně slušný. Vylezli jsme na Garottu a on tehdy nevěděl, že na
ní vede lehký dvojkový komín. Dával jsem lano do slanění a ono mi jako
upadlo na zem. On se strašně rozčílil, co jako teda budeme dělat
a jako nadávku použil slova " ty krávo". Bylo to nejsprostší slovo, které
jsem od něho kdy slyšel. Potom jsme to slezli tou dvojkou a bylo to. Taky
jsme s Pištou vylezli na Starostovou v Ádru. Tam si Míla ve spáře sedřel
ruku a už se mu pořádně nikdy nezahojila. Celý život dělal denně 300 dřepů
a 100 kliků. Totálně si s tím zničil kolena. Po Jardovi Richtrovi
se stal na dlouhé roky předsedou horolezeckého oddílu v Mnichově Hradišti.
Byl u vzniku tradičních akcí jako je podzimní pochod, Příhrazské schody a
Dřevěný muž. Jeho srdeční záležitostí byla Kobyla. Lezli jsme ji spolu
několikrát. Jednou nad druhým kruhem České cesty mu nějak ujely nohy a
spadl mi na hlavu. Rána to byla pořádná ale na druhý pokus to vylezl. V
posledních letech, když už nemohl lézt, dělal různá alba, samolepky, návrhy
oddílového znaku. Vždy tam měl Kobylu nějak zakomponovanou. Velkou radost
mu udělal Petr Hejtmánek, když ho požádal aby napsal úvodní povídání
do nového průvodce po Příhrazích. Do posledních chvil se velmi živě zajímal
o dění v horolezeckém světě. Když kluci natočili ten perfektní film Tenkrát
v Ráji, chtěl jsem za každou cenu aby ho Míla viděl. Na premiéru v Hradišti
už nebyl schopen přijet. Honzík Hluchý mi půjčil jednu neoficielní kopii a
tak jsem mu ji promítl v nemocnici na Notebooku. Míla řekl, že až to bude k
mání, tak to musím mít ať to stojí, co to stojí. Po festivalu v Teplicích
jsem mu jednu do nemocnice přinesl. Byl neskutečně spokojený, ale bohužel
se na ní už podruhé nepodíval. Měl ještě hodně plánů do budoucna, až mu
spraví totální endoprotézou kolena, ale 2 dny po operaci - 15. září 2011
zemřel.
Tak si na Mílu občas vzpomeňte.
Honza Patočka

Fotky: 1- před výstupem na Batizovský štít s Honzou Patočkou

         2 - v pivničce na Sliezskom dome. U stolu sedí Míla Hataš, Honza Patočka, stojí Věrka Patočková, Vašek Vopat. Obě fotky jsou z r. 1983.